Page 13 - Ježkovy oči 1/2021
P. 13

Ježkovy oči / Leden 2021                              / Rozhovor /                                               13

          „Maluji, co mě zaujme a vnitřně inspiruje,“


          říká Ladislav Kukla





                                                                                         sili do kněžského semináře v Litoměřicích. Jih-
                                                                                         lava byl kraj – jediná třída v tomto kraji a v něm
                                                                                         dva budoucí kněží. Jeden z nich se později stal
                                                                                         opatem Strahovského kláštera. Bylo zle, vloži-
                                                                                         la se do toho STB, zjistili, že ve třídě jsou děti
                                                                                         katolíků, živnostníků i  lékařů. Vyslýchali nás
                                                                                         i naše rodiče a několik z nás vyloučili ze školy,
                                                                                         protože jsme údajně sloužili na trampech polní
                                                                                         mše. Nakonec mého tatínka i primáře jihlavské
                                                                                         nemocnice – katolíka, ve vykonstruovaném pro-
                                                                                         cesu zatkli a uvěznili na tři roky. Na odvolání do
                                                                                         Prahy nás vzali zpět. Maturitu jsme složili, ale
                                                                                         místo studia na akademii jsem dělal dva roky
                                                                                         pomocného dělníka a můj kamarád a spolužák
                                                                                         Pavel Novák – budoucí disident – dokonce jezdil
                                                                                         s fekálním vozem.

                                                                                         A jak jste se dostal k pedagogice?
                                                                                             Po dvou letech mě vzali již jako polepšené-
                                                                                         ho dělníka na Školu uměleckých řemesel v Brně.
                                                                                         Tato škola byla poměrně výjimečná, vzali mě
                                        Ladislav Kukla v podkrovním ateliéru na chatě u Telče, kde často maluje  hned do druhého ročníku. Tam jsem již hodně
                                                                                         studoval, mimo školu byla přístupná univerzit-
                                                                                         ní  knihovna,  hned  vedle  naší  školy  bylo  Umě-
          Ladislav Kukla má za sebou více než 50 let tvůrčí cesty. Jeho život tvarovaly   leckoprůmyslové muzeum a  galerie s  velkou
          přílivy i odlivy zaviněné politickým režimem minulého století. „Silná byla     knihovnou. Brno bylo politicky volnější, přichá-
          potřeba překračování výtvarných konvencí a touha po vnitřní svobodě, kte-      zely tam současné umělecké časopisy a publika-
          rá se vzpírá všem vnějším tlakům,“ uvádí o něm ředitel jihlavské OGV Dani-     ce ze západu. Tam jsem spoustu věcí vstřebal.
                                                                                         Kromě výtvarného umění jsem stále četl, napří-
          el Novák. Teprve po sametové revoluci se mohl postavit před studenty a kus     klad celého Prousta, Camuse, Sartra, americké
          svého poznání předat dál. V průběhu života uspořádal přibližně 90 výstav,      beatniky a zamiloval se zde i do jazzové muziky.
          nyní svá díla 77letý malíř představí v Domě Gustava Mahlera, kde 19. ledna     Pak jsem musel na vojnu, ke konci vojny dostal
          2021 začíná jeho výstava Uvnitř krajin / Inside Landscapes.                    můj bývalý profesor infarkt a ředitel školy, kte-
                                                                                         rý znal mé obrazy, mě požádal, abych vyučoval
                                                                                         místo nemocného profesora. Zároveň mě sám
                                                                                         přihlásil na dálkové studium dějin umění na br-
          Jak jste se k umění dostal?            tam ve 14 letech přišel malovat. Byly tam bu-  něnské univerzitě. Takže v roce 1967 jsem již
              Můj tatínek byl zubní lékař, ale jeho vášní   doucí silné osobnosti, například Jindřich Boška   učil, maloval, měl přátele mezi malíři i jazzový-
          bylo malování, které nebylo amatérské. Praco-  nebo František Dörfl.                               mi muzikanty. V  br-
          val technikou vrstveného reliéfu, miloval příro-  Do Jihlavy se přestě-                            něnském jazz klubu
          du, stále u sebe nosil skicáky a já jako dítě seděl   hoval z  Prahy Theo-                         Ornis jsem měl popr-
          s ním a kreslil. V první třídě lékaři zjistili, že jako   dor Bechník, který   Nedržím se striktně nějakého   vé samostatnou vý-
          válečné dítě mám měknutí kostí. Bydleli jsme   vystudoval pražskou   výtvarného směru, vždy        stavu. Přijali mne do
          u  Prahy, otec byl za války nasazen v  Němec-  akademii a  studoval   potřebuji nějaký silnější    uměleckého svazu,
          ku, ke konci války byl v protifašistickém odboji   v  Paříži École de Pa-  impulz, ať je to příroda,   získal jsem malířské
          a maminka ani nevěděla, jestli žije. Poté dostal   ris. Byl skvělý malíř,   osobnosti dějin umění nebo   stipendium a  již vy-
          vyznamenání od generála Svobody. Již v Jihlavě   naučil nás přemýšlet   osudy lidí a národů.       stavoval. Po okupaci
          jsem chodil na rehabilitace, ležel v  sádrovém   o  moderním umění,                                a  postupné norma-
          lůžku a vynechal celou jednu třídu. Ale naučil   při malování vždy                                 lizaci jsem ale byl ze
          jsem se plynule číst, inspiraci jsem sbíral napří-  zněla klasická hudba                           svazu vyloučen.
          klad z Jacka Londona, pročítal jsem Rychlé šípy,   a  tady jsem poprvé
          časopis Junák i Malý hlasatel. Časem jsem po-  slyšel Debbusyho.               A jak to pokračovalo dál?
          rozuměl Rimbaudovi, zenovým čínským básní-                                         Měl jsem výstavy v Düsseldorfu, Barcelo-
          kům, Seifertovi, Dostojevskému a tak dále.  Takže jste šel na akademii?        ně, New Yorku, nebylo mi ale obnoveno členství
                                                     Po základní škole jsem chtěl jít na lesnic-  ve Svazu československých výtvarných umělců
          Kdy tedy proběhl váš první kontakt se   kou školu až do Písku. Rodiče mne přihlásili na   a nakonec jsem musel jít pracovat do průmys-
          světem umění?                          jihlavské gymnázium (Střední všeobecně vzdě-  lové továrny, aby mě nezavřeli za příživnictví.
              Asi v roce 1956 na faře u sv. Jakuba zřídi-  lávací škola) do třídy s humanitním zaměřením.   Udělal jsem poslední pokus a poslal své práce na
          li malířský kroužek pro dospělé. Odvážně jsem   Půl roku před maturitou se dva spolužáci přihlá-  univerzitu do Uppsaly ve Švédsku. Dostal jsem
   8   9   10   11   12   13   14   15   16   17   18