Page 13 - Zpravodaj Jihava 05/2021

Ježkovy oči / Květen 2021 / Rozhovor / 13

„Dárek vykouzlí úsměv na rtu vždy,

i když něco bolí,“ říká Simona Hájková

Bylo znát, že se něco daří. A vnímali to tak i spon-
zoři, vraceli se i bez oslovení a přibývali.

A jak se k tomu stavělo vedení nemocnice či
vaši nadřízení?

Emeritní primář pan Svojsík i současný
pan primář Martin Zimen mi v tom nechávali
volnou ruku. A pokud jsem si sehnala peníze,
tak mi nechali i prostor k tomu zařídit to, co
mám zrovna v úmyslu, ale samozřejmě s tím, že
jsem jim to dopředu sdělila.
Komu tedy nyní pokoje slouží?

Například maminkám, které jsou zde dlou-
hodobě hospitalizované se svými nezralými
dětmi, které se narodí třeba v 31. týdnu či mají
nějaké poporodní komplikace. Některé maminky
v nemocnici nemůžou z důvodů péče o další děti
po celou dobu zůstat, mají tedy možnost dochá-
Cena města bude Simoně Hájkové slavnostně předána jakmile to dovolí epidemiologická opatření zet za miminkem. My jim doporučujeme dochá-
zet minimálně na tři hodiny denně, abychom
podpořili společný kontakt, nejlépe klokánková-
ním. Maminky, které se rozhodnou zůstat po ce-
Jihlavští zastupitelé na dubnovém zasedání udělili Cenu města Jihlavy Mgr. lou dobu, nemají jinou možnost než trávit někdy
Simoně Hájkové za dlouhodobou a systematickou mimořádnou činnost i několik týdnů na jednom pokoji. Hospitalizace
spočívající ve zlepšování prostředí dětského oddělení Nemocnice Jihlava. je pro ně opravdu psychicky náročná.
Simona Hájková začala na zvelebování prostředí pro maminky a jejich děti Pokojům jste se věnovala ve svém volném
pracovat krátce po svém nástupu na pozici vrchní sestry v roce 2008. Od té čase, to muselo být jistě náročné.
doby získala nespočet sponzorů a díky jejich pomoci vytvořila přívětivější
prostředí v 17 pokojích. „Cena patří všem sponzorům, kolegyním i žákům, Ano, práce mě naprosto pohltila. Smekám
kteří se na této charitativní činnosti se mnou podíleli,“ uvádí skromně ses- před každou vrchní sestrou, vést tým šedesáti
lidí není jednoduché. Jde o to, aby fungovala or-
třička, která se nyní věnuje výuce studentů na Vysoké škole polytechnické ganizace, byl materiál i přístroje a aby byl per-
a podle vlastních slov sbírá další životní zkušenosti. Dětské oddělení však sonál vždy v pohodě, což je v některých dnech
neopustila zcela a stále zde zůstává na novorozenecké JIP ve zkráceném nereálné. Musíte být připravená a pokud někdo
úvazku. vypadne, nahradit ho. Ale to se vždy vrátilo,
pokud jsem něco naopak potřebovala já, třeba
posílit službu i v jiné části oddělení. A když se
k tomu pak ještě přidalo sponzorství a charita,
Co bylo impulsem pro zvelebení prvního naučit s onemocněním žít celou rodinu. A pak tak to bylo kolem sto e-mailů denně a neustálý
pokoje? jsme postupně pokračovali dalšími. kontakt přes sociální sítě. Nastavila jsem si to
v sobě tak, že pokud my od nich přijímáme ur-
Začínalo to pomalu, ještě když jsem byla Bylo těžké na začátku vzbudit zájem ve čitou pomoc, tak bych měla být neustále k dis-
staniční sestra a začaly jsme si s kolegyněmi sponzorech? pozici. To bylo samozřejmě náročné i pro moji
postupně zútulňovat prostředí na novorozenec- rodinu, hlavně manžela, který mě ale vždy neu-
ké jednotce intenzivní péče. V roce 2008 jsem Ono to nezačalo tím, že bych hned oslovo- věřitelně podporoval.
nastoupila na pozici vrchní sestry a začala si vala sponzory. Nejdříve jsem oslovila své přátele
procházet dětské oddělení, kde byl ještě starý a začínali jsme malými krůčky, například třeba A jak jste si dobíjela baterky?
sektorový nábytek a žádné vybavení navíc. Ří- jenom obměnit hliníkové příbory za nerezové,
kala jsem si, že by bylo fajn, kdyby zde děti i ma- nakoupit nějaké televize nebo hračky. Potom Když jsem měla opravdu špatné dny, jela
minky měly prostředí, ve kterém se budou cítit jsme díky Jirkovi Šikýřovi začali pořádat chari- jsem na chatu. Většinou sama, protože jsem
dobře. Nejprve jsem chtěla nakoupit televize, tativní plesy, i z tohoto důvodu jsem začala po- v sobě měla přelidněno. Vypnula jsem internet,
hračky a udělat pokoje alespoň trochu barevné. stupně využívat sociální sítě, kde jsem vytvořila sociální sítě, sedla si k řece a koukala na ni, jak
První pokojík jsme vylepšili v roce 2009, zpočát- stránku pro dětské oddělení, aby sponzoři viděli, teče. Bylo mi dobře, stačil den, dva a dobila jsem
ku jsme se zaměřili na pokojíčky pro děti, které kam jejich peníze šly. Reakce byly vždy pozitivní, si baterky vždy extrémně.
potřebují dlouhodobou edukaci, a je důležité od maminek, dětí i dárců. Měla jsem je moc ráda. Pokračování na straně 14